Otto Ulč: Exil mne ohromně obohatil!
Jaké byly v 50. letech začátky uprchlíka z komunistického Československa v New Yorku? A jaké byly kompromisy, které musel dělat i v Americe? Co exil člověku dává a co mu naopak vezme? Na tyto otázky odpovídá spisovatel, publicista a bývalý profesor Newyorské univerzity v Binghamtonu Otto Ulč.
Kdy jste se v Americe začal cítit jako doma?
"Na to bych si ani netroufl odpovědět. Asi až po pěti letech. Aspoň trošku. Pak jsem si začal uvědomovat výhody, které jsem tam získal. Těch prvních pár roků na Kolumbijské univerzitě byla pro mne ale těžká doba! Já neměl stipendium, poněvadž jsem nebyl americký student. Nemohl jsem proto dostat domácí stipendium. Nebyl jsem ale ani cizí student, protože jsem byl přistěhovalec. Takže jsem se musel ohánět. A jak jsem se oháněl, začal jsem psát jako freelance pro Svobodnou Evropu.To ovšem pak nestačilo, protože škrtili fondy, tak jsem se musel stát číšníkem. Já o tom mám kapitolu v knížce, od ideodiverzantů k Vašatovi, z pisálka pikolíkem. Takhle to bylo. Bylo to mé jediné manuální nebo polomanuální povolání, ve velice zajímavé společnosti. A vůbec prostředí ve Svobodné Evropě! Jeden z prvních zážitků bylo pozvání od Ferdinanda Peroutky. Vzal mne k nim na jezero v Connecticutu. Přijeli jsme tam a on mi napřed asi nevěřil. Měl dojem, že tu českou situaci maluji příliš černě, abych ho tím nějak potěšil. Já jsem mu ale říkal, že netvrdím, že to, co mu povídám, je realistická diagnóza stavu společnosti v té části světa. Tak jsem to ale viděl. A nechci to zkreslovat."
Co byl váš nejlepší zážitek v Americe? "Když se mi podařilo udělat doktorát, který v průměru trvá sedm roků, za tři roky. To nebylo nic příjemného. Pak ale ten pocit, když jsem to měl za sebou! Říkal jsem si, že jsem přeci jen něco docílil."
Celý článek najdete na: https://www.rozhlas.cz/krajane/clanky/_zprava/1300427
